Dětské boty a jejich vliv na motorický vývoj
Nožky lidských mláďat jsou velmi aktivní, živě se pohybují a citlivě reagují na doteky. Dítě i s jejich pomocí objevuje sebe sama a nový svět. Fungují jako jedna z významných bran do CNS (centrální nervová soustava) a jsou důležitým článkem v řetězu psychomotorického vývoje dítěte.
Nožky novorozenců a kojenců potřebují ochranu proti chladu. K tomu nejčastěji slouží ponožky, dupačky nebo textilní botičky, pro venkovní pobyt bývají děti obouvány do vlněných návleků, kožených nebo kožešinových capáčků. Malá chrupavčitá nožka se do nich bez problémů vtěsná a miminko si nestěžuje. Ale už v této chvíli mohou ale při nešťastně zvolené velikosti začít nohy trpět nedostatkem prostoru.
Kamenem úrazu jsou pak kojenecké botky, jež jsou miniaturní kopií značkových bot pro dospělé. Nevhodně tvarované, pevné, těžké, omezující možnost přirozeně pohybovat nožičkou. V případě častého nošení může už v tento moment pomalu začínat deformace chrupavčitého skeletu nohy.
První kroky, první boty
Nožky dětí v prvním roce života mají relativní svobodu pohybu. Ta většinou končí s prvními kroky. Ve chvíli, kdy se dítě začne stavět na nohy, verdikt odborníků zní: „pevná kotníková obuv“. Vždy a všude. Doma i venku. Tkaničky jsou zavázané, suchý zip dotažený, spadla klec. Odnětí svobody na…doživotí. Od této chvíle budou nohy malého člověka trávit většinu aktivního času uzavřené v botách. A tak to zůstane i v dospělosti, protože tak to zkrátka v našem civilizovaném světě funguje.
Obouvání v takové podobě a míře, v jaké je známe dnes, je záležitostí pouhých několika posledních desetiletí. V porovnání s miliony let vývoje od našich zvířecích prapředků k dnešnímu homo sapiens sapiens, je nošení obuvi jen velmi krátkým obdobím (Dungl, 1989). Přesto vládne v našich končinách názor, že pokud nohy dítěte nebudou od prvních kroků podpořeny pevnou botou, nemůže dojít k jejich správnému, fyziologickému vývoji a funkci. Opravdu je tomu tak?
Pevná kotníková bota
Pevná kotníková bota s koženým svrškem, pevným opatkem, podrážkou s malým zvýšením paty, a anatomicky tvarovanou stélkou. Tak vypadá v České republice standardně doporučovaná dětská obuv pro první kroky. Jak to vypadá, když takovou botu dítěti obujeme?
1. Pevnost boty
Pevná bota fixuje dětskou nohu a kotník a omezuje volnost a přirozenost pohybu. Děti jsou celý den aktivní, hrají si, střídají mnoho pozic a pohybů. Zkoušeli jste někdy lézt po čtyřech s pohorkami na nohách? Bude to zážitek velmi podobný tomu, co zažívají děti obuty v botičkách pro první kroky.
Noha je v podstatě jako v ochranné dlaze a tím je ovlivněna nejen její aktivní svalová činnost, ale i vyvážené namáhání pasivních struktur jako jsou vazy, šlachy a postupně osifikující chrupavčitý skelet.
Každá pomůcka, která nahradí aktivní práci těla způsobí, že tato schopnost se buď nerozvine nebo postupně a nenápadně odejde, zanikne (Hermach, 2005). Pevnou botou noze připravujeme (ne)pohodlný, bezpečný a ničím nerušený život. Život plný stereotypu a nudy! Bereme jí možnost volně se pohybovat, vnímat zemi, rozvinout se v aktivní, vnímavou a silnou oporu lidského těla.
2. Podrážka a stereotyp chůze
Od prvních krůčků se dítě učí zacházet se stabilitou a rovnováhou ve vertikále, osvojuje si práci s chodidlem, učí se došlapu a plynulému odvinutí chodidla v jednotlivých fázích kroku. Pomalu a nesměle vzniká stereotyp chůze, základ samostatné bipedální lokomoce.
Pokud dítě nedostane příležitost si tento zdravý komplexní pohybový vzorec vytvořit, pravděpodobně k tomu nedojde ani v budoucnu.
Neohebné boty tento proces velmi narušují. A podrážkám dnešních bot ohebnost velmi chybí! Dítě je dokáže při své síle a proporcích ohnout jen minimálně. Plynulé, fyziologické odvinutí chodidla je tím znemožněno a je nahrazeno dopadem na celou plochu nohy (u batolat) nebo důraznou heel strike fází bez navazujícího odvinutí (v pozdějším věku). Tohoto fenoménu jsme svědky u většiny dospělé civilizované populace, jejíž chůze se stala hrubou, monotónní a neuvědomělou (Hermach, 2005).
3. Podrážka a vnímání
Nohy fungují jako citlivé snímače informací o terénu. Prostřednictvím obrovského množství receptorů na plosce proudí tyto stimuly nepřetržitě do CNS, kde jsou vyhodnocovány společně s informacemi z dalších etáží. Na jejich základě pak dochází k mnoha navazujícím komplexním dějům, korekci těžiště, řízení polohy a pohybu těla a mnoha dalším.
Propriocepce bývá právem označována jako „šestý smysl“ člověka a noha je jedním z jejích důležitých výkonných „orgánů“. Čím silnější a rigidnější (nebo naopak tlumenější) je podrážka boty, tím slabší je smyslová zpětná vazba z nohou. Mozek dostává méně informací, a tím se snižuje kvalita následně vytvořeného pohybového vzorce (Saxby, 2011).
U dítěte na počátku vertikalizačního procesu to znamená, že vnímání a kvalita jeho pohybu ve stoji, chůzi a běhu bude mít do budoucna narušené základy. Těm totiž už od počátku chybí důležitý dílek do mozaiky zvané řízení lidského pohybu.
4. Podpatek
U většiny dětských bot je rozdíl mezi výškou podrážky špice a paty, pata je cca o 0,5 -1 cm výš než špička. I minimální podpatek přitom představuje ve výškových proporcích dítěte významné ovlivnění přirozeného nastavení nohy a celého posturálního systému těla (Rossi, 2002).
5. Tvar boty
Tvar dětských bot zásadně neodpovídá anatomii dětských nohou. Hlavním problémem je šířka boty, a to především v přední části. Úzká špice boty neposkytuje dostatečný prostor pro prstce a palec. Ty jsou nedostatkem prostoru zmáčknuty k sobě a ztrácejí šanci získat a vykonávat svou funkci v krokovém mechanismu a v udržování rovnováhy. Palce jsou valgózně vychýleny mimo svou osu v linii prvního metatarsu.
6. Stélka
Součástí moderních bot je tvarovaná stélka, jejíž funkcí má být podpora rozvoje a funkce podélné a příčné klenby nožní. Chrupavčitý oblouk nohy je přitom u dětí od narození vyplněn tukovou tkání, která zde vytváří přirozenou ochranu. Vyklenutí stélky je tedy v obuvi malých dětí do 2-3 let něčím navíc a je zcela mimo přirozenou anatomii chodidla. Praxe navíc ukazuje, že s velkou pravděpodobností nemá tvarovaná stélka vliv na aktivní vytvoření funkčních oblouků kleneb ani po třetím roce věku (Svobodová, 2011).
(zdroj: www.zijnaboso.cz)